V první generaci počítačů začaly být ve větší míře využívány elektronky, přičemž v menší míře se stále uplatňovala také relé. Počítače této generace se vyznačovaly nízkou efektivitou, vysokou cenou a značnou spotřebou elektrické energie, přičemž trpěly častými poruchami a velmi nízkou výpočetní rychlostí.
Programy byly nejprve vytvářeny pomocí propojovacích desek, později se k tomuto účelu začaly používat děrné štítky a děrné pásky, které spolu s řádkovými tiskárnami sloužily k uchovávání výsledků výpočtů.
Operační systémy, programovací jazyky ani assemblery, tedy nízkoúrovňové programovací jazyky, v této době ještě neexistovaly a ovládání počítačů probíhalo prostřednictvím systémové konzole.
Mezi zástupce první generace počítačů patří například stroje ENIAC, MANIAC, UNIVAC a EPOS 1.
Počítač ENIAC byl sestrojen na Pensylvánské univerzitě v roce 1944 a je považován za první počítač, který fungoval na principech blízkých dnešním počítačům.
Byl schopen provádět až 5 000 součtů za sekundu, avšak vyznačoval se velmi vysokou spotřebou energie, častou poruchovostí a nákladným provozem.
Dokončen byl v roce 1946 a jeho vývoj stál americkou vládu více než 400 000 amerických dolarů.
Původně měl sloužit k výpočtům a kalkulacím souvisejícím s vývojem vodíkové bomby, avšak válka skončila dříve, než byl plně využit. Jeho provoz byl nakonec ukončen v roce 1955.
Počítač MANIAC byl inspirován konstrukcí počítače ENIAC. Navržen byl v roce 1945 a do provozu byl uveden roku 1952 americkým matematikem Johnem von Neumannem. Tento počítač byl využíván především při vývoji jaderných zbraní.
Počítač UNIVAC byl prvním elektronkovým počítačem, který se začal sériově vyrábět, a to v roce 1951, přičemž místo děrných štítků využíval magnetickou pásku.
Tento počítač byl určen především pro obchodní a administrativní účely a vyráběla jej stejná společnost Remington Rand, která stála také za vznikem počítače ENIAC.
