Poprvé jsem se setkal s archeologií, když jsem byl v páté třídě.
Navštívil jsem tehdy Karlovarské muzeum na veřejné akci, kterou pořádalo. Můj otec byl historik a v muzeu pracoval, takže mě osobně provedl a seznámil s místními archeology. Už tehdy jsem věděl, že bych si tuhle práci chtěl někdy vyzkoušet – připadala mi fascinující.
V létě, když mi bylo 15 let, jsem se přihlásil na archeologickou brigádu pořádanou muzeem
a hned jsem si to zamiloval.
Práce venku, na čerstvém vzduchu, večerní společné vaření guláše s ostatními archeology... Bylo to jiné, opravdové. Změnil se mi tehdy i vztah k dešti – protože když prší, brigádníci i archeologové mají placené volno!
Další rok jsem se zúčastnil výzkumu na hradě Horní Hrad (Hauenštejn) u Ostrova
kde jsem nasbíral spoustu nových zážitků.
Byl to neustálý boj s hmyzem, hlavně s vosami. Tenhle rok pro mě ale znamenal velký posun – poprvé jsem si vyzkoušel kreslit archeologickou sondu, což je mnohem těžší, než to vypadá. Kopali jsme na nádvoří u pivovaru a nejlepší bylo, že jsme si mohli kdykoliv zajít pro jedno točené do stánku. Občas jsme si dokonce místo práce vychutnali představení se středověkou tématikou, která se konala pro děti přímo na nádvoří.
Třetí rok jsem se vydal na zříceninu hradu Hartenberg.
Tentokrát jsem nejel sám – přemluvil jsem dva kamarády, Aleše a Čendu, aby jeli se mnou, abych se ve volném čase třeba nenudil (nebo neoběsil). Dostal jsem důležitý úkol – vést jednu ze tří sond, kde jsme kopali. Měl jsem najít místo, kde se stýká středověká a novověká zeď, a zároveň sbírat nálezy. Práce šla celkem rychle, ale pak se stal malý zázrak. Jeden z dělníků, který opravoval hrad, si nás všiml a hned jsme ho nalákali do sondy. Se slovy: „Chlapci, věřte mi, já vám najdu poklad,“ vzal krumpáč a za půl hodiny vykopal celou sondu do hloubky 20 cm – to, co nám trvá celý den!
Druhý den pršelo, takže jsme měli placené volno.
Ale i přesto jsme šli kopat "přes čas" v lehkém mrholení – bylo to osvěžující. Následující dny dorazil Čenda i s maminkou a zásobami. Zatímco já a Aleš jsme už zpomalovali tempo, Čenda makal jako bagr. Večer jsme si udělali přespávačku ve stanu pro dva – ale ve třech, protože si Čenda zapomněl stan. Po pár dnech jsme se s Čendou zabalili a čekali, až nás naše mamky vyzvednou. A mohli jsme domů. Hrad? LOLko.
Archeologie mi přijde jako skvělý druh práce
ideální způsob, jak vypadnout z města.
Člověk pracuje v přírodě, často na samotě, daleko od lidí. Navíc mezi archeology panuje skvělá komunita, což dělá tu práci ještě příjemnější. Letos jedu znovu – a už se nemůžu dočkat.