Motocykl MotoGP

Současné motocykly MotoGP jsou poháněny čtyřtaktními motory o objemu 1000 kubických centimetrů, které dosahují výkonu přibližně 260 až 300 koní. Tyto motory jsou výsledkem dlouhodobého vývoje zaměřeného na dosažení co nejvyššího výkonu při zachování spolehlivosti během celého závodu. Maximální výkon hraje důležitou roli, ale ještě významnější je plynulost jeho přenosu na zadní kolo. Díky velmi nízké hmotnosti motocyklu, která je pouhých 157 kilogramů má extrémní zrychlení, které z 0 na 100 km/h trvá přibližně 2,5 sekundy. Maximální rychlost je na některých tratích až 360 kilometrů za hodinu. Motory jsou vyráběny z lehkých a odolných materiálů, jako jsou slitiny titanu nebo hliníku. Životnost motorů je přísně regulována technickými předpisy. To nutí týmy hledat kompromis mezi výkonem a spolehlivostí.

Motocykly se postupným vývojem dostaly do fáze, kdy byl obrovský výkon motoru téměř nemožný zvládnout bez pomocí pokročilých elektronických systémů. Mezi základní systémy patří kontrola trakce, anti-wheelie a launch control. Tyto systémy pomáhají jezdcům udržet motocykl stabilní při akceleraci, brždění i průjezdu zatáčkami. Systémy rovněž umožnují přizpůsobit chování motocyklů podmínkám na trati, například změnám teploty nebo počasí. Díky jednotné řídicí jednotce mají všechny týmy stejné základní možnosti, rozdíly vznikají v nastavení a práci s daty.

V posledních letech se stala nesmírně důležitá i aerodynamika. Týmy se snaží co nejlépe usměrnit proud vzduchu kolem motocyklu, tak aby dosáhly vyšší stability ve vysokých rychlostech a lepší přilnavosti zadního kola při akceleraci. Na motocyklech se proto objevují aerodynamická křidélka, difuzory a různé vzduchové kanály. Významnou inovací je také zařízení pro změnu výšky motocyklu, známé jako holeshot device, které snižuje motocykl při startu nebo výjezdu ze zatáček a pomáhají zabránit zvedání předního kola. Ducati byla první značka která uplatnila toto zařízení.

Další jednou z nejdůležitějších součástí motocyklu je brzdový systém. V MotoGP se používají karbonové brzdové kotouče, které poskytují vysoký brzdný výkon i při opakovaném zatížení. Brždění z rychlostí, které přesahují 300 kilometrů za hodinu vyžaduje kvalitní techniku jezdců. Pneumatiky dodává jednotný výrobce Michellin. Používají se dva základní typy pneumatik, na suchý povrch a na mokrý. Na suchém povrchu se jezdí s hladkými pneumatikami, které nemají vzorek (slicky). Vyrábějí se ve třech směsích: měkké (soft) které se značí bíle, střední (medium) se neznačí žádnou barvou a nakonec tvrdé (hard) se značí žlutě. Měkká směs poskytuje největší přilnavost, ale rychle se opotřebuje. Střední směs je kompromisem mezi přilnavostí a životností, používá se nejčastěji. Tvrdá směs vydrží nejdéle, ale má menší přilnavost, takže se používá na tratě s vysokým opotřebením. Na mokru se používají pneumatiky se vzorkem, které odvádějí vodu. Vyrábí se ve dvou směsích: soft a medium. Měkká směs je ideální při silném dešti, protože nabízí maximální přilnavost. Střední směs se používá pro mírný déšť nebo proměnlivé podmínky. Tvrdá směs se pro pneumatiky na mokro nepoužívá, protože by neposkytovala dostatečnou přilnavost.