Kulturistika, stejně jako mnoho jiných sportů, má i svou temnou stránku. Tou jsou především kontroverze spojené s užíváním zakázaných látek. Už od druhé poloviny 20. století se začalo objevovat téma dopingu, protože závodníci hledali způsoby, jak dosáhnout větší svalové hmoty a lepší vyrýsovanosti.

Anabolické steroidy a další podpůrné prostředky se staly součástí kulturistiky, což vedlo k mnoha diskusím o férovosti soutěží i o zdraví samotných sportovců. Někteří závodníci díky nim dosáhli neuvěřitelných výsledků, ale zároveň si vážně poškodili zdraví. To vyvolalo otázku, zda je kulturistika více o přirozeném výkonu, nebo o chemické podpoře.

Kontroverze se netýkají jen dopingu, ale i samotného vnímání kulturistiky. Část veřejnosti ji kritizuje jako sport, který klade přílišný důraz na vzhled a estetiku, zatímco jiní ji obhajují jako disciplínu vyžadující obrovskou vůli, disciplínu a tvrdou práci.

Doping a kontroverze tak tvoří nedílnou součást historie kulturistiky. Ukazují, že i tento sport, který oslavuje lidské tělo, se musí vyrovnávat s otázkami férovosti, zdraví a etiky.