Počátky města

První stopy osídlení oblasti dnešního Klášterce nad Ohří pravděpodobně sahají až do pravěku. Samotné město vzniklo mezi lety 1150 a 1250 v souvislosti s vybudováním proboštství – malé klášterní pobočky – postoloprtskými benediktýny. Úkolem tohoto kláštera, podobně jako u dalších klášterů v období raného feudalismu, bylo šíření křesťanství mezi pohanskými obyvateli regionu. Není však zcela jasné, zda byl klášter postaven u již existující osady, nebo zda osada vznikla až následně.

Co však víme jistě, je to, že osada, která získala své jméno podle kláštera, se postupně rozrůstala. Byl zde vybudován kostel, fara, hřbitov a pravděpodobně také klášterní škola.

V roce 1277 král Přemysl Otakar II. rozhodl o zrušení místního proboštství, jehož majetek poté připadl královské koruně. Osadu nakonec získali Šumburkové jako léno, přičlenili ji k perštejnskému panství na počátku 14. století. Tento německý šlechtický rod přišel do Čech v polovině 13. století, získal zde významné majetky a usadil se na hradě Perštejn, který se stal jejich hlavním sídlem v Čechách.

Po většinu 14. století zůstával Klášterec nevýznamnou osadou. Teprve v roce 1352 se objevuje první zmínka o jejím latinském názvu Claustrellum, a o čtyři roky později, v roce 1356, byl poprvé zaznamenán německý název Klosterlin.

18. století

Na konci 18. století se v oblasti Klášterce nad Ohří uskutečnilo několik pokusů o výrobu porcelánu, protože zdejší půda obsahovala kvalitní kaolín. Významná naleziště byla objevena například v okolí Černic. Tyto nálezy podnítily J. M. Webera k podrobnějšímu průzkumu místní zeminy a ke zkouškám její vhodnosti pro výrobu porcelánu.

První pokus o výpal porcelánu proběhl 18. dubna 1794 v provizorní peci zřízené v prostorách sala terreny, ale nebyl úspěšný. Ani další pokusy v této peci nepřinesly žádoucí výsledky, proto byla postavena nová kruhová pec mimo zámecké prostory. Bohužel ani výpal, který se uskutečnil 15. září 1794, nepřinesl výrazný úspěch. Přesto z tohoto pokusu pochází nejstarší dochovaný zkušební kus porcelánu – koflík s nápisem Vivat Böhmen, který je dnes součástí expozice kláštereckého zámku.

Zlom přišel v roce 1797, kdy si porcelánku pronajal zkušený podnikatel Christian Nonne, jenž měl již dříve zkušenosti s vedením jiných evropských porcelánek. Do Klášterce přivedl odborníky, včetně účetního Rösche a točíře a malíře modrého dekoru Schlotta. Pod jeho vedením se výrazně zlepšila kvalita výrobků a zvýšil se jejich objem.

Během tohoto období došlo také ke změně materiálu – původní kaolín z Černic, který způsoboval šednutí porcelánu, byl nahrazen kvalitnějším kaolínem z okolí Kadaně. Barvy na porcelán se začaly vyrábět přímo v továrně a dekory, které zdobily klášterecký porcelán, měly původně omezený repertoár, zahrnující například „slaměnkový dekor“ a „pták a skála.“ Weber se však pokoušel také o pestřejší malbu, zejména květinové vzory a lovecké či jezdecké výjevy.

Díky Nonneho vedení a odbornému zázemí se klášterecká porcelánka zařadila mezi významné výrobce porcelánu, což položilo základy její dlouhé a úspěšné tradice.