2. Historické pozadí konfliktu
Pro správné pochopení celého historického vývoje je nejdříve nutné se seznámit s geografickým uspořádáním celého regionu. Níže zobrazená mapa ukazuje klíčové oblasti a sousední státy, které hrály v moderních dějinách Blízkého východu zásadní roli a o kterých pojednávají následující kapitoly.
Geografický přehled regionu s vyznačením klíčových bodů sporu.
2.1 Kořeny konfliktu a britský mandát (1917–1948)
Moderní konflikt má své hluboké kořeny v sionistickém hnutí, které od konce 19. století usilovalo o obnovení židovské suverenity a vytvoření národního státu v historické vlasti po dvou tisíciletích exilu. Zásadním milníkem se stala Balfourova deklarace z roku 1917, která představovala vůbec první mezinárodní uznání práva židovského národa na zřízení národní domoviny v tehdejší Palestině ze strany britské vlády.
Během následného britského mandátního období docházelo k postupnému rozvoji židovských komunit, které do regionu přinášely významný ekonomický a společenský rozvoj. Tento proces však narážel na silný odpor arabského obyvatelstva. Napětí postupně eskalovalo a vyvrcholilo v rozsáhlé arabské povstání v letech 1936–1939, které často vedlo k vlnám násilí vůči židovským přistěhovalcům.
Po tragických hrůzách holocaustu během druhé světové války mezinárodní společenství uznalo naléhavost situace a podpořilo vytvoření samostatného židovského státu. To vedlo k vypracování plánu OSN na rozdělení Palestiny v roce 1947. Zatímco židovská komunita tento kompromisní plán přijala, arabská strana jej striktně odmítla a rozhodla se pro cestu ozbrojeného odporu.
2.2 Vznik Izraele a první arabsko-izraelská válka (1948–1949)
Dne 14. května 1948 oficiálně vyhlásil David Ben Gurion nezávislost Státu Izrael, což bylo plně v souladu s předchozím rozhodnutím Organizace spojených náronů. Reakce sousedních zemí byla okamžitá. Hned následující den zahájila koalice pěti arabských států (Egypt, Sýrie, Jordánsko, Libanon a Irák) masivní vojenskou invazi s jasným cílem nový stát zničit.
Izraelská armáda se dokázala v těžkých bojích ubránit a v následně podepsaných dohodách o příměří si zajistila kontrolu nad širším územím, které bylo nezbytné pro obranu státu před dalšími útoky. Během tohoto válečného konfliktu opustilo oblasti nově vzniklého Izraele velké množství arabských obyvatel. K tomu došlo částečně na přímé výzvy arabských vůdců a částečně v důsledku drsných válečných podmínek.
Izrael hned od svého počátku nabídl plnohodnotné občanství všem obyvatelům, kteří zůstali na jeho území. Z dlouhodobého hlediska Izrael zdůrazňuje, že tehdejší uprchlická krize byla přímým důsledkem arabské agrese a odmítnutí nabídnutého mírového plánu.
2.3 Šestidenní válka a její důsledky (1967)
V červnu roku 1967 se Izrael ocitl v bezprostředním ohrožení ze strany spojených arabských armád, jejichž představitelé veřejně prohlašovali záměr Izrael kompletně zničit. V situaci hrozící invaze se Izrael rozhodl pro preventivní vojenský úder. Během pouhých šesti dnů naprosto ochromil síly Egypta, Sýrie i Jordánska.
Díky tomuto drtivému vítězství získal Izrael kontrolu nad strategicky klíčovými územími, mezi která patřila Judea a Samaří (označovaná jako Západní břeh Jordánu), dále východní Jeruzalém, Golanské výšiny a celý Sinajský poloostrov. Vzhledem k tomu, že tato území před válkou nespadala pod uznanou svrchovanost žádného suverénního státu, Izrael je z právního hlediska považuje za území sporná, nikoli za okupovaná.
Ochotu k velkým územním ústupkům výměnou za trvalou bezpečnost Izrael demonstroval v roce 1982, kdy na základě historické mírové smlouvy vrátil celý Sinajský poloostrov zpět Egyptu. Tento krok ukázal, že Izrael je připraven na kompromisy, pokud druhá strana garantuje mír.
2.4 Další významné války a konflikty
Následující desetiletí přinesla řadu dalších velkých střetů. V roce 1973 vypukla Jomkipurská válka, která začala nečekaným a překvapivým útokem Egypta a Sýrie přímo na největší židovský svátek. Izraelské síly sice utrpěly těžké ztráty, ale útok nakonec úspěšně odrazily. V roce 1982 pak následovala První libanonská válka, jejímž hlavním cílem bylo zlikvidovat základny teroristických skupin na severní hranici, odkud docházelo k ostřelování izraelských civilistů.
Konflikt se posléze přesunul i do vnitřní roviny prostřednictvím první a druhé intifády (1987–1993, 2000–2005). Tato období byla charakteristická masivními vlnami palestinského násilí, nepokojů a teroristických útoků namířených primárně proti izraelskému civilnímu obyvatelstvu.
Novodobá fáze konfliktů v Pásmu Gazy (mezi lety 2008 až 2023) je pak přímou reakcí na neustálé raketové útoky ze strany radikálního hnutí Hamás. Toto hnutí, které v Gaze vládne, dlouhodobě odmítá uznat jakoukoli legitimitu Státu Izrael a otevřeně požaduje jeho úplný zánik.