Počítačové servery vznikly jako reakce na potřebu sdílet výpočetní výkon a data mezi více uživateli. Již v 60. letech začaly univerzity a vládní instituce vyvíjet první sítě, jejichž cílem bylo propojit velké centrální počítače. Jedním z nejvýznamnějších milníků byl vznik sítě ARPANET v roce 1969, která se stala předchůdcem dnešního internetu.
V 80. letech se začala prosazovat architektura klient–server, kdy jednotlivé osobní počítače fungovaly jako klienti využívající výpočetní a datové zdroje centrálního serveru. Tato koncepce přetrvává dodnes a tvoří základ většiny moderních síťových řešení.
Klíčový vliv měl vývoj síťových technologií, zejména protokolu TCP/IP , ethernetových sítí a později optických vláken. Tyto technologie umožnily výrazné zvýšení přenosových rychlostí, snížení latence a zajištění spolehlivé komunikace mezi geograficky vzdálenými zařízeními. Postupný růst výpočetního výkonu, kapacity úložišť a profesionalizace síťové infrastruktury vedly k vytvoření dnešních datových center – komplexních prostorů, kde jsou servery umístěny ve specializovaných podmínkách s řízeným chlazením, redundantním napájením a vysokou mírou zabezpečení.
