Lezecké lano je nejdůležitější bezpečnostní prvek pro lezení po horách či skalách. Jeho hlavní funkcí je bezpečně zachytit pád lezce a utlumit náraz, mimo to také slouží ke slaňování a dalším pohybům ve výškách.
Používání lan v horách má už dlouhou historii. První zmínky v Evropě pochází z 1. století př. n. l. Původně se jednalo o provazy pro usnadnění postupu do nepřístupných míst. Nešlo tedy o jištění, jak ho známe dnes. Historie moderního lana začala v roce 1865 při výstupu na Matterhorn, kdy bylo poprvé použito konopné lano pro jištění, a nejen pro usnadnění výstupu.
Až do poloviny 20. století se používala kroucená lana z přírodních materiálů, jako je konopí či sisal. Tato lana byla těžká, hodně nasákavá a nespolehlivá. Revoluci přineslo průmyslové zavedení polyamidových vláken, jinak nazývaných Nylon, v 50. letech 20. století, které umožnilo výrobu lan s jádrem a opletem, které splňují dnešní bezpečnostní standardy.